THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A je tu opět přehlídka toho nejvybranějšího bizáru. Letos jsem se na nejextrémnějším festivalu pod sluncem mihnul jen na dva necelé dny, ale přesto to stačilo k tomu, abych se potkal s přáteli, které vídám už jen tady, viděl legendu, kterou vám dokáže přinést jen Obscene Extreme, objevil spoustu nového, dojal se, pobavil, zasmál a opět si skvěle vyčistil hlavu. Lidí bylo o poznání méně, než minulý (dvacátý) ročník, což je vlastně pro festival a areál dobře.
Hned na úvod bych chtěl napsat pár řádků o člověku, se kterým jsem nikdy nemluvil a přesto mi tu letos chyběl. Hned po příchodu jsem si všiml ručně kresleného obrázku, na kterém byl dlouhovlasý, usmívající se obličej s mnoha malými vráskami od smíchu u očí. Člověk oblečený do černo-fialové se šátkem kolem krku. Na první pohled úplně nerozeznáte, jakého je pohlaví. V rukou, na kterých má obarvené nehty, svírá růžové prasátko. Z doslechu vím, že se mu říkalo Manny.
Tahle pohádková bytost byla na Obscene Extreme jednou z těch, která po dlouhá léta patřila k rodině freaks, kteří tvoří neopakovatelnou atmosféru festivalu. Nenápadný, po většinou sám jen se svým prasátkem, kterého za sebou tahal na šňůrce. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem ho viděl poprvé, ale byl to člověk se silnou originální aurou, co se vám zaryje do paměti hned napoprvé. Díky takovým se každý rok cítím na OE jako doma. Později jsem ho vídal na spoustě jiných festivalů, ale na trutnovském Bojišti patřil k té základní esenci, jež tvoří jádro festivalu.
Před pár měsíci jsem někde zaregistroval informaci, že zemřel. Bylo to něco, co přelétlo. Takových věcí se napovídá. Až na Obscene Extreme jsem zjistil, jak moc tu ten jeden jediný člověk chybí. Což je hrozně zvláštní říci o někom, se kým jste nikdy neprohodili ani slovo. Jeho podobizna visela hned vedle scény u místa, kde se prochází do backstage a několikrát jsem viděl Čurbyho, jak plakátu věnuje svoji péči, aby správně visel. V tu chvíli jsem si uvědomil, že tu jeho nepřítomnost nevnímám silně jen já. Neznám jiný fest, kde bych zažil něco takového.
Pojďme ještě k těm elementárním parametrům festivalu. Jestliže organizace minulý rok trochu vázla kvůli náporu lidí, letos jsem nezaznamenal problém. Bohužel jsem nestihnul nultý den, ale opět musím ocenit, že Čurby drží žánrové otevíráky, tentokráte se nesoucí na vlně punku. Parádní zůstává i nabídka jídel, kde krom jistoty u Matěje mi dělá radost hlavně rostoucí vesnička malých stánků ve spodní části lesíka.
Největším překvapením v tomto ohledu bylo pivo. Čurby poprvé sáhnul k mikropivovarům. Z gastronomického hlediska rozhodně největší změna a z reakcí musím říci, že jsem ještě neviděl lidi tak nadšené z nějaké změny, jako právě z řemeslných speciálů uvařených pro festival, jakými byl Indian Pale Ale Lager Blaster a Summer Ale 11 - Grinder. Já vlastně na Obscene Extreme skoro alkohol nepiju, ale tomuto nešlo odolat.
Novinkou byl i cashless systém, který sice dělá jiná firma, než Brutal Assault, ale pro uživatele je přístup stejný. Občas nějaká fronta, ale vlastně nic zásadního. Potěšila vítací socha u vchodu a přepokládám, že v tomto ohledu Čurby bude pokračovat v tunningu prostředí. Obscene Extreme nabízí rozhodně nepočítaně témat.
A kapely? Vrcholů bylo za ty dva dny hned několik a zklamání jen jedno. Tím začnu. Byl jím přístup CANNIBAL CORPSE. Obscene Extreme je jedním za mála z větších festivalů, kde si každý může skočit ze stage. Je tomu uzpůsobená crew, publikum, stage, prostě vše. Při setu REPULSION byl neuvěřitelný provoz a přesto se to zvládlo jen s dvěma lidma na straně scény, kteří zasahovali pouze sporadicky. CANNIBAL CORPSE ale stagediving nechali zakázat. Měl jsem při jejich setu silný pocit, že pokud kapela tohle nedokáže respektovat, pak by tu neměla hrát. Případně by jí organizátor neměl zvát. Stagediving byl součástí Obscenu od doby, co si ho pamatuji, stejně jako bezmasé jídlo. Pokud kapela nedokáže respektovat jeden z pilířů, na kterém to tu stojí, myslím, že tu nemá co dělat. Mnoho lidí to nepochopilo, lezlo na scénu a crew byli nuceni je ihned shazovat dolů. Obscene Extreme po čas setu ztratil svoje kouzlo.
Hudební TOP 5:
MISERY INDEX, REPULSION, DROPDEAD, VITAMIN X, NEGATIVE APPROACH
Podtitulek letošního ročníku je:
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.