NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A je tu opět přehlídka toho nejvybranějšího bizáru. Letos jsem se na nejextrémnějším festivalu pod sluncem mihnul jen na dva necelé dny, ale přesto to stačilo k tomu, abych se potkal s přáteli, které vídám už jen tady, viděl legendu, kterou vám dokáže přinést jen Obscene Extreme, objevil spoustu nového, dojal se, pobavil, zasmál a opět si skvěle vyčistil hlavu. Lidí bylo o poznání méně, než minulý (dvacátý) ročník, což je vlastně pro festival a areál dobře.
Hned na úvod bych chtěl napsat pár řádků o člověku, se kterým jsem nikdy nemluvil a přesto mi tu letos chyběl. Hned po příchodu jsem si všiml ručně kresleného obrázku, na kterém byl dlouhovlasý, usmívající se obličej s mnoha malými vráskami od smíchu u očí. Člověk oblečený do černo-fialové se šátkem kolem krku. Na první pohled úplně nerozeznáte, jakého je pohlaví. V rukou, na kterých má obarvené nehty, svírá růžové prasátko. Z doslechu vím, že se mu říkalo Manny.
Tahle pohádková bytost byla na Obscene Extreme jednou z těch, která po dlouhá léta patřila k rodině freaks, kteří tvoří neopakovatelnou atmosféru festivalu. Nenápadný, po většinou sám jen se svým prasátkem, kterého za sebou tahal na šňůrce. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem ho viděl poprvé, ale byl to člověk se silnou originální aurou, co se vám zaryje do paměti hned napoprvé. Díky takovým se každý rok cítím na OE jako doma. Později jsem ho vídal na spoustě jiných festivalů, ale na trutnovském Bojišti patřil k té základní esenci, jež tvoří jádro festivalu.
Před pár měsíci jsem někde zaregistroval informaci, že zemřel. Bylo to něco, co přelétlo. Takových věcí se napovídá. Až na Obscene Extreme jsem zjistil, jak moc tu ten jeden jediný člověk chybí. Což je hrozně zvláštní říci o někom, se kým jste nikdy neprohodili ani slovo. Jeho podobizna visela hned vedle scény u místa, kde se prochází do backstage a několikrát jsem viděl Čurbyho, jak plakátu věnuje svoji péči, aby správně visel. V tu chvíli jsem si uvědomil, že tu jeho nepřítomnost nevnímám silně jen já. Neznám jiný fest, kde bych zažil něco takového.
Pojďme ještě k těm elementárním parametrům festivalu. Jestliže organizace minulý rok trochu vázla kvůli náporu lidí, letos jsem nezaznamenal problém. Bohužel jsem nestihnul nultý den, ale opět musím ocenit, že Čurby drží žánrové otevíráky, tentokráte se nesoucí na vlně punku. Parádní zůstává i nabídka jídel, kde krom jistoty u Matěje mi dělá radost hlavně rostoucí vesnička malých stánků ve spodní části lesíka.
Největším překvapením v tomto ohledu bylo pivo. Čurby poprvé sáhnul k mikropivovarům. Z gastronomického hlediska rozhodně největší změna a z reakcí musím říci, že jsem ještě neviděl lidi tak nadšené z nějaké změny, jako právě z řemeslných speciálů uvařených pro festival, jakými byl Indian Pale Ale Lager Blaster a Summer Ale 11 - Grinder. Já vlastně na Obscene Extreme skoro alkohol nepiju, ale tomuto nešlo odolat.
Novinkou byl i cashless systém, který sice dělá jiná firma, než Brutal Assault, ale pro uživatele je přístup stejný. Občas nějaká fronta, ale vlastně nic zásadního. Potěšila vítací socha u vchodu a přepokládám, že v tomto ohledu Čurby bude pokračovat v tunningu prostředí. Obscene Extreme nabízí rozhodně nepočítaně témat.
A kapely? Vrcholů bylo za ty dva dny hned několik a zklamání jen jedno. Tím začnu. Byl jím přístup CANNIBAL CORPSE. Obscene Extreme je jedním za mála z větších festivalů, kde si každý může skočit ze stage. Je tomu uzpůsobená crew, publikum, stage, prostě vše. Při setu REPULSION byl neuvěřitelný provoz a přesto se to zvládlo jen s dvěma lidma na straně scény, kteří zasahovali pouze sporadicky. CANNIBAL CORPSE ale stagediving nechali zakázat. Měl jsem při jejich setu silný pocit, že pokud kapela tohle nedokáže respektovat, pak by tu neměla hrát. Případně by jí organizátor neměl zvát. Stagediving byl součástí Obscenu od doby, co si ho pamatuji, stejně jako bezmasé jídlo. Pokud kapela nedokáže respektovat jeden z pilířů, na kterém to tu stojí, myslím, že tu nemá co dělat. Mnoho lidí to nepochopilo, lezlo na scénu a crew byli nuceni je ihned shazovat dolů. Obscene Extreme po čas setu ztratil svoje kouzlo.
Hudební TOP 5:
MISERY INDEX, REPULSION, DROPDEAD, VITAMIN X, NEGATIVE APPROACH
Podtitulek letošního ročníku je:
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.